Září 2018

ŽIVOTY

28. září 2018 v 16:10


Nemám ráda dnešní dobu pro její technickou stránku a pro všechny ty tváře, přilepené k displejům telefonů. Miluju ji ale pro důležitá témata, která se konečně řeší a volnost při rozhodování, jak váš život bude vypadat. Cením si možnosti, které dnes máme. Můžeme chránit naši planetu, vzdělávat se, podporovat se, snižovat odpad na naší planetě a stejně tak si vybírat potraviny, jaké budeme jíst.

Moje cesta byla jasná už dlouho zpět, jen jsem nikdy nesebrala odvahu a nepřemohla svou lenost pro tento krok. Dnes je to už půl roku, co nejím maso a jsem šťastný člověk. To je také důvod, proč jsem se rozhodla na toto téma napsat svůj další článek. Těžko se mi o takovém tématu píše, ale vím, že je to důležité. Těžko se mi dýchá, když na všechno to zlo musím myslet.
Je mi stmutno při pomyšlení, kolik nebohých zvířat kvůli nám denně umírá. Nemají možnost se bránit, ani nám říct, jak moc je to bolí. Když píšu tenhle článek, tečou mi slzy po tvaři, protože my jsme ti co ubližujeme, zatím co my jsme ti, co je májí bránit, když se sami bránit nemohou.

Kdo určuje jejich osud, který končí v plastové krabičce v některém ze supermarketů. Kde je hranice roztomilosti, která určuje jestli zvíře bude domácím mazlíčkem nebo jen nebohou potravou.

Rozhodnutí nejíst maso, bylo to nejlepší, které jsem kdy udělala. Sundala jsem tíhu, kterou jsem dlouho nesla na zádech. Jsem na sebe i lidi se stejnou myšlenkou pyšná. Už nikdy nechci jíst něčí utrpení. Miluju pestrost stravy, kterou jím a má cesta vede k plnému veganstí.
Žádné mléko ani mléčné výrobky na úkor životů kraviček, kterým jsou odebírány jejich miminka a opakovanému oplodňování. Protože bez telátek by nebylo mléko. Žádné vejce pro bolest slepiček v klecích nebo pro kohoutky končících v elektrickém masovém mlýnku, kvůli jejich pohlaví. Už žádné utrpení, už žádný pocit viny, žádné výčitky pro sousto bolesti nebo hlt mléka, určeného zviřecím dětem. Nemluvím o růstových hormonech, antibioticích a podobných látkách, které dáváme vlastnímu tělu prostřednictvím masa a mléčných výrobků.

Nedokážu si představit, že bych neměla dítě s mým můžem, kterého miluju, ale měla dítě z bolesti a to několikrát ročně. Po porodu by mi dítě vzali a s tím musela žít celý život. Nakonec bych stejně kvůli nemožnosti rodit další miminka, byla poslána na maso, někomu na talíř. Nakonec by ten někdo s radosti pochválil oběd, ale co je za tím bolesti, nikdo nepřemýšlí. Živá bytost jako živá bytost!

Tohle téma je pro mě strašně důležité a bolestivé. Pokud jste dočetli až sem, tak děkuji. Děkuji za přečtení tohoto článku, protože věřím, že každého přivede alespoň na chvíli k zamyšlení. U mě to také začalo krátkým zamyšlením a dnes už nechci být účastník tohoto zla.

JEN PRO SILNÉ POVAHY!

JSEM VEGAN A JSEM NA TO HRDÁ!